ASOCIACE FYZIOTERAPIE A REHABILITACE ZVÍŘAT ČESKÉ REPUBLIKY, z.s.

Tělesná  cvičení  mohou  nahradit  mnoho  léků,  ale  žádný  lék  na  světe  nemůže  nahradit  tělesná cvičení  (Mosso).

  • ÚVOD

    Abstrakt je stručný výtah z vědeckého článku. Slouží čtenáři jako pomoc pro rychlou orientaci v daném článku, zda obsahuje informace, které čtenář hledá.

    Na konci abstraktu je vždy uvedena citace, podle které lze najít zdroj článku (většinou časopis, ročník, číslo a stránky), kde byl článek otištěn. Kopii tohoto článku je potom možné získat pomocí služby, kterou poskytují některé knihovny.

     

    U vybraných abstrakt je zobrazen zdroj červeně jako odkaz na webovou stránku - kliknete-li u takových abstrakt na tento odkaz, zobrazí si vám konkrétní článek. Některé abstrakta mohou obsahovat i více odkazů.

  • Výběr metody fyzikální terapie

    Abstrakt

    Fyzikální rehabilitační metody jako například terapeutický ultrazvuk (TU), transkutánní elektrická neuromuskulární stimulace (TENS), neuromuskulární elektrická stimulace (NMES), studený nebo nizko úrovňový laser (LLLT) a terapie pulzním magnetickým polem (PMF) mohou, když jsou použity správně, pomoci v terapii ortopedických poranění, neuromuskulárních stavů a chronických stavů způsobených normálním stárnutím u malých zvířat. TU používá zvukové vlny k tvorbě termálního i netermálního účinku v tkáni při hojení, opravě a fungování. TENS používá různé frekvence elektrického proudu pro snížení bolesti a zánětu. NMES také používá elektrický proud ke stimulaci svalové kontrakce pomáhající v normální neuromuskulární funkci u postortopedických a neurologických poraněních. LLLT používá energie světla k redukci bolesti, snížení zánětu a stimulaci hojení na buněčné úrovni. PMF používá magnetické pole ke stimulaci normální výměny iontů v buňkách a využití kyslíku a obecné podpoře hojení tkání. Tyto metody jsou diskutovány v detailech od mechanismu působení, parametrů, nastavení a indikací/kontraindikací při použití u malých zvířat. Ačkoliv tyto metody jsou důležité při fyzikální rehabilitaci malých zvířat, potřebují být zařazeny při správné diagnóze, manuální terapii a domácím pohybovém programu

    v protokolech terapie u specifických a jednotlivých pacientů.

     

    Clin Tech Small Anim Pract. 2007 Nov;22(4):160-5. doi: 10.1053/j.ctsap.2007.09.004.

    Canapp D.A.. Select Modalities. Clin Tech Small Anim Pract. 2007 Nov;22(4):160-5. doi: 10.1053/j.ctsap.2007.09.004

  • Účinnost manuálního vyprázdnění močového měchýře u paraplegických psů

    Abstrakt

    CÍL: Určit účinnost manuálního vyprázdnění močového měchýře u paraplegických psů srovnáním objemu moči měřeného použitím intermitentní katetrizace a ultrasonografie.

     

    ZVÍŘATA: 36 paraplegických psů.

     

    POSTUP: 93 měření objemu močového měchýře bylo získáno od 36 psů. Residuální objem moči byl stanoven intermitentní uretrální katetrizací a odhadnut použitím ultrasonografie.

     

    VÝSLEDKY: Manuální vyprázdnění močového měchýře vedlo k vyprázdnění 49% moče z močového měchýře v této populaci psů. Nebyla korelace (R2, 0,06) mezi účinností manuálního vyprázdnění moči a tělesnou váhou. Ultrazvukové stanovení objemu močového měchýře mělo dobrou korelaci (R2, 0,62) s objemem močového měchýře stanoveným intermitentní katetrizací, ale klinicky nepřijatelnou odchylku pro předpověď aktuálního objemu močového měchýře (průměrný rozdíl, 22 ml; 95% konfidenční interval- -96 až 139 ml).

     

    ZÁVĚR A KLINICKÝ VÝZNAM: Manuální vyprázdnění močového měchýře bylo neúčinné pro kompletní vyprázdnění moče z močového měchýře u paraplegických psů a účinnost procedury nebyla ovlivněna tělesnou váhou. Manuální vyprázdnění močového měchýře je pravděpodobně použitelnou metodou k zabránění zvýšení tlaku v močovém měchýři. Ultrazvukové stanovení objemu močového měchýře může být použitelný ukazatel aktuálního objemu močového měchýře, ale to bylo snadno ovlivnitelné velkou variabilitou mezi psy a výsledky musí být proto interpretovány opatrně.

     

    Carwardine D.R., Rose J.H., Harcout-Brown T.R., Grander N. Účinnost manuálního vyprázdnění močového měchýře u paraplegických psů. Berl Munch Tierarztl Wochenschr. 2002 Jul-Aug; 115(7- 8): 303-5.

  • Pohybová terapie

    Abstrakt

    Pohybová terapie je klíčovou komponentou každého rehabilitačního programu a musí být zahrnuta jako součást souběžné péče o každého pacienta jedno jestli dvounohého nebo čtyřnohého. Fyzioterapeuté používají pohybovou terapii s velkým úspěchem, protože byla koncepcí profese na začátku dvacátého století a prokázalo se, že je základem při zlepšení funkce, výkonu a invalidity. Pohybová terapie se může sestávat z různých pohybu procvičujících rovnováhu, posilujících, zlepšujících rozsah pohybu, výkon a trénink skoků. Cíle pohybové terapie jsou obnovení pohybu, zlepšení funkce a síly, zlepšení držení těla a rovnováhy a prevence a podpora zdraví, pohody a kondice. Specifické pohyby jsou prováděny

    při obnovení síly, schopnosti a fungování, nebo vytrvalosti nebo kombinace. Pohybová terapie je používána pro zvýšení rozsahu pohybu, snížení bolesti, zlepšení rovnováhy a propriorecepce a obnovení funkce.

     

    Saunders D.G.. Therapeutic exercise. Clin Tech Small Anim Pract. 2007 Nov;22(4):155-9.

  • Obézní psi s osteortritis a fyzioterapie

    Abstrakt

    Cíl – posouzení účinku programu redukce váhy kombinované se základní nebo komplexním fyzioterapeutickým programem, který zahrnoval transkutánní elektrickou stimulaci nervů na kulhání psů s nadváhou a osteortritis.

     

    Design – nezaslepená prospektivní randomizovaný klinický pokus.

     

    Zvířata – 29 dospělých psů s nadváhou nebo obézních s body condition score 4/5 nebo 5/5 a klinickými a rentgenologickými příznaky osteoartritis.

     

    Postup – Hubnoucí program byl započat u všech psů. Jedna skupina byla v programu restrikce kalorií a domácí fyzikální terapii. Druhá skupina byla v programu stejné diety a intenzivní fyzikální terapie včetně transkutánní elektrické stimulace nervů. Kulhání bylo hodnoceno klinicky a analýzou kinetiky chůze na trenažéru chůze se 4 silovými plochami pro měření symetrie ground reaction forces (GFRs) (síla vyvinutá podložkou na tělo při kontaktu s ní) postižené a kontralaterální končetiny v dvou měsíčních intervalu po 6 měsíců.

     

    Výsledky – Signifikantního zhubnutí bylo dosaženo v obou skupinách; nicméně větší zhubnutí bylo dosaženo u psů ošetřených restrikcí kalorií a intenzivní fyzioterapií. Mobilita a ukazatel symetrie GRF se zlepšily po 6 měsících; nejlepšího výsledku bylo dosaženo ve skupině restrikcí energie v krmivu kombinovanou s intenzivní fyzioterapií.

     

    Závěr a klinický význam – Restrikce kalorií kombinovaná s intenzivní fyzioterapií zlepšují mobilitu a usnadňuje hubnutí u psů s nadváhou. Kombinace dietní a fyzioterapie může pomoci zlepšit zdravotní stav mnohem efektivněji než dietní terapie samotná.

     

    Mlacnik E., Bockstahler B.A., Müller M., Tetrick M.A., Nap R.C., Zentek J.. Effects of caloric restriction and a moderate or intense physiotherapy program for treatment of lameness in overweight dogs with osteoarthritis. Journal of the American Veterinary Medical Association. December 1, 2006, Vol. 229, No. 11, Pages 1756-1760

  • Účinek ranné postoperační fyzioterapie na funkci končetiny po TPLO u psů s deficitem předního zkříženého vazu

    Abstrakt

    Cíl – posouzení účinku programu redukce váhy kombinované se základní nebo komplexním fyzioterapeutickým programem, který zahrnoval transkutánní elektrickou stimulaci nervů na kulhání psů s nadváhou a osteortritis.

     

    Design – nezaslepená prospektivní randomizovaný klinický pokus.

     

    Zvířata – 29 dospělých psů s nadváhou nebo obézních s body condition score 4/5 nebo 5/5 a klinickými a rentgenologickými příznaky osteoartritis.

     

    Postup – Hubnoucí program byl započat u všech psů. Jedna skupina byla v programu restrikce kalorií a domácí fyzikální terapii. Druhá skupina byla v programu stejné diety a intenzivní fyzikální terapie včetně transkutánní elektrické stimulace nervů. Kulhání bylo hodnoceno klinicky a analýzou kinetiky chůze na trenažéru chůze se 4 silovými plochami pro měření symetrie ground reaction forces (GFRs) (síla vyvinutá podložkou na tělo při kontaktu s ní) postižené a kontralaterální končetiny v dvou měsíčních intervalu po 6 měsíců.

     

    Výsledky – Signifikantního zhubnutí bylo dosaženo v obou skupinách; nicméně větší zhubnutí bylo dosaženo u psů ošetřených restrikcí kalorií a intenzivní fyzioterapií. Mobilita a ukazatel symetrie GRF se zlepšily po 6 měsících; nejlepšího výsledku bylo dosaženo ve skupině restrikcí energie v krmivu kombinovanou s intenzivní fyzioterapií.

     

    Závěr a klinický význam – Restrikce kalorií kombinovaná s intenzivní fyzioterapií zlepšují mobilitu a usnadňuje hubnutí u psů s nadváhou. Kombinace dietní a fyzioterapie může pomoci zlepšit zdravotní stav mnohem efektivněji než dietní terapie samotná.

     

    Mlacnik E., Bockstahler B.A., Müller M., Tetrick M.A., Nap R.C., Zentek J.. Effects of caloric restriction and a moderate or intense physiotherapy program for treatment of lameness in overweight dogs with osteoarthritis. Journal of the American Veterinary Medical Association. December 1, 2006, Vol. 229, No. 11, Pages 1756-1760

  • Účinnost kombinace akupunktury a manuální terapie vztažené k terapii muskuloskeletální bolesti u psů

    Abstrakt

    Navzdory zvyšující se popularitě akupunktury a manuální terapie ve veterinární medicíně a zvyšujícímu se počtu kanadských veterinárních lékařů praktikujících tyto techniky, je jen málo publikovaných výzkumů prokazujících jejich účinnost. V této práci jsou uvedena opakovaná měření, terapeutický proces u 47 psů s kulháním a byla zhodnocena klinická odpověď na terapii. Majitelé nevěděli jaký terapeutický protokol je použit u jejich psa a nakonec vyplnili dotazník hodnotící komfort a mobilitu jejich psů. Srovnáním výsledků před léčbou a po léčbě se ukázalo, že kombinace akupunktury a manuální terapie přináší okamžité krátkodobé zlepšení v komfortu a mobilitě, jak prokázaly majiteli pozorované změny v hravém chování (P=0.015), chůzi (P=0,001), klusu (P´0,002), skákání (P=0,001), sestupu ze schodů (P=0,003), zvednutí se z leže (P=0,001) a redukovaná tuhost po klidu (P=0,001) nebo po pohybu (P=0,001). Nálada a přístup se zlepšily, ale nedosáhly statistické signifikance.

     

    Lane D.M., Hill S.A.. Effectiveness of combined acupuncture and manual therapy relative to no treatment for canine musculoskeletal pain. Can Vet J 2016;57:407–414

  • Hojení zlomenin: aplikace ultrazvuku ve veterinární medicíně

    Je znám pozitivní účinek terapeutického použití ultrazvuku v humánní medicíně na hojení tkání a kostí. Proto je ultrazvuk často aplikován u pacientů s frakturou kosti (např. Exogen ®). Ve veterinární medicíně bylo provedeno několik studií, zkoumajících účinek ultrazvuku na hojení kostí. Ačkoliv doba hojení u několika pacientů byla kratší po aplikaci ultrazvuku, technika není v současné době rutinně aplikována v případech zpožděného hojení nebo nehojení. Literatura a existující pokusy s ultrazvukem ve veterinární medicíně jsou shrnuty v tomto článku. Mechanismus účinku ultrazvuku během různých fází hojení tkáně a kosti je popsán. Protože se zvyšuje zájem o fyzikální terapii, ultrazvuk bude v budoucnu pravděpodobně aplikován častěji u zvířat. Lynn Mosselmans L., Samoy Y., Verleyen P., Herbots P., Van Ryssen B.. Fracture healing: Applications of ultrasound in veterinary medicine EJCAP 27(1), Spring 2017, 18-27

  • Pohyb v rehabilitaci psů: rozsah pohybu hrudní končetiny při stoupání po schodech a rampě

    Shrnutí Cíl: Posoudit celkové rozsah pohybu kloubů hrudní končetiny u zdravých psů stoupajících po schodech ve srovnání s pohybem do kopce.Metoda: Normální kinematika hrudní končetiny psů (rozsah pohybu, flexe a extenze) byli srovnávány během stoupání po schodech nebo po rampě a srovnávána s klusem bez překážek na rovném povrchu. Osm dospělých psů bez ortopedického nebo neurologického kulhání byli hodnoceni 2-dimensiálním kinematickým systémem při chůzi nahoru po schodech a rampě. Výsledky: Zdraví psi při stoupání po schodech a rampě konsistentně měli větší rozsah pohybu ve srovnáni s klusem na rovném povrchu a při stoupání po rampě měli signifikantně větší rozsah pohybu ve srovnání se stoupáním po schodech (P‹0,05). Flexe a extenze ramene, extenze lokte a flexe karpu byly signifikantně větší, než při stoupání na rampě ve srovnání se schody. Extenze ramene na rovině byla signifikantně větší, než při stoupání po schodech. Klinický význam: Když plánujeme rehabilitaci pohybem po poranění hrudní končetiny, můžeme uvažovat o stoupání po schodech a rampě, protože obojí zvětšuje rozsah pohybu kloubů. Stoupání po rampě vede k většímu zvětšení rozsahu pohybu kloubů hrudní končetiny. Carr J., Millis D.L. a Hsin-Yi Weng. Exercises in canine physical rehabilitation: range of motion of the forelimb during stair and ramp ascent. EJCAP 27(1), Spring 2017, 28 - 33

  • Fyzioterapie v medicíně malých zvířat

    Shrnutí Cíl: Posoudit celkové rozsah pohybu kloubů hrudní končetiny u zdravých psů stoupajících po schodech ve srovnání s pohybem do kopce.Metoda: Normální kinematika hrudní končetiny psů (rozsah pohybu, flexe a extenze) byli srovnávány během stoupání po schodech nebo po rampě a srovnávána s klusem bez překážek na rovném povrchu. Osm dospělých psů bez ortopedického nebo neurologického kulhání byli hodnoceni 2-dimensiálním kinematickým systémem při chůzi nahoru po schodech a rampě. Výsledky: Zdraví psi při stoupání po schodech a rampě konsistentně měli větší rozsah pohybu ve srovnáni s klusem na rovném povrchu a při stoupání po rampě měli signifikantně větší rozsah pohybu ve srovnání se stoupáním po schodech (P‹0,05). Flexe a extenze ramene, extenze lokte a flexe karpu byly signifikantně větší, než při stoupání na rampě ve srovnání se schody. Extenze ramene na rovině byla signifikantně větší, než při stoupání po schodech. Klinický význam: Když plánujeme rehabilitaci pohybem po poranění hrudní končetiny, můžeme uvažovat o stoupání po schodech a rampě, protože obojí zvětšuje rozsah pohybu kloubů. Stoupání po rampě vede k většímu zvětšení rozsahu pohybu kloubů hrudní končetiny. Carr J., Millis D.L. a Hsin-Yi Weng. Exercises in canine physical rehabilitation: range of motion of the forelimb during stair and ramp ascent. EJCAP 27(1), Spring 2017, 28 - 33

  • Získání mimovolního spinálního pohybu (spinální chůze) u psů s ireversibilní tokarakolumbální lezí míchy: 81 psů

    Spinální chůze je popsána jako získání mimovolní motorické funkce u paraplegických psů a koček bez vnímání bolesti postižené torakolumbální lezí. Zatímco spinální pohyb je dobře popsán u koček, které absolvovaly tréninkový pokus po experimentální resekci míchy, méně odpovídajících informací je dostupných pro psy. Hypotéza - Paraplegičtí psi postižení úplnou torakolumbální lézí míchy podstoupily intenzivní rehabilitaci mohou získat autonomní spinální chůzi v praktických podmínkách. Zvířata - Osmdesát jeden akutních paraplegických torakolumbálních psů bez vnímání bolesti pánevních končetin. Metody - Retrospektivní studie lékařských záznamů psů vybraných pro intenzivní rehabilitaci u paraplegických psů s chyběním vnímání bolesti při příjmu a během celé terapie. Binární regrese a multivariantní logistická regrese byly použity k analýze potenciálního spojení s vývojem spinální chůze. Výsledky - Autonomní spinální chůze bylo dosaženo u 48 psů (59%). Průměrný čas pro získání spinální chůze byl 75,5 dní (rozmezí: 16 – 350 dní). Univariatní analýzou se zjistilo, že spinální chůze je spojena s mladším věkem (P=0,002) a časným začátkem fyzioterapie (P=0,024). Multivariatní logistická regrese ukázala, že mladší věk (≤60 měsíců) a menší váha (≤7,8 kg) byly pozitivně spojeny s rozvojem spinální chůze P=0,012 a P‹0,001). Skóre tělesné kondice - BCS, hospitalizace po celou dobu a typ a místo léze nebyly signifikantně spojeny s rozvojem spinální chůze. Závěr - Psi s ireversibilní torakolumbální lézí, kteří absolvují intenzivní fyzioterapeutickou terapii mohou získat spinální chůzi. Mladší věk a menší váha jsou pozitivně spojeny s rozvojem spinální chůze. Gallucci A, Dragone L, Menchetti M, Gagliardo T, Pietra M, Cardinali M, Gandini G. Acquisition of Involuntary Spinal Locomotion (Spinal Walking) in Dogs with Irreversible Thoracolumbar Spinal Cord Lesion: 81 Dogs. J Vet Intern Med. 2017 Mar;31(2):492-497. doi: 10.1111/jvim.14651. Epub 2017 Feb 26. https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5354022

  • Vliv domácí rehabilitace na pooperační výsledek u psů s herniací intervertebrálního disku

    Cíl: Určit vliv domácí rehabilitace na pooperační výsledek u psů s herniací intervertebrálního disku (IVDH). Desing: Retrospektivní kohortní studie Zvířata: Psi (n=248) do 20 kg váhy, s jedním místem, torakolumbální, Hansen typ I IVDH. Postup: Přezkoumány byly zdravotní záznamy nechodících psů s IVDH ošetřených hemilaminektomií. Psi byli rozděleni do 2 skupin v závislosti na jejich pooperační péči zahrnující domácí rehabilitační program. Zaznamenáno bylo předoperační a následné pooperační modifikované Frankel hodnocení (MFSs). Doba docházení, doba do normální vědomé propriorecepce, konečné MFS a komplikace byly srovnány mezi skupinami. Výsledky: U většiny psů se navrátila úplná neurologická funkce (konečné MFS stupeň 5) když byla prováděna domácí rehabilitace v pooperační péči (33% ve srovnání s 9%). Normální vědomá propriorecepce a chůze se vrátily dříve v kontrolní skupině (42 dní a 14 dní) ve srovnání se skupinou s rehabilitací (49 dní a 28 dní). Více komplikací bylo v kontrolní skupině (29%) ve srovnání se skupinou s rehabilitací (16%). Závěr a klinický význam: Domácí rehabilitace může být zahrnuta do pooperační péče u psů po chirurgickém ošetření IVDH pro zlepšení neurologické funkce a redukci pooperačních komplikací. Hodgson MM, Bevan JM, Evans RB, Johnson TI. Influence of in-house rehabilitation on the postoperative outcome of dogs with intervertebral disk herniation. Vet Surg. 2017 Feb 24. doi: 10.1111/vsu.12635

  • Adhezivní kapsulitis u osmi psů: diagnóza a terapie

    Cíl: Popis klinických a diagnostických nálezů, jakož terapie adhezivní kapsulitis u psů. Pozadí: Adhezivní kapsulitis známá jako ztuhlé rameno, je syndrom definovaný ztrátou rozsahu pohybu a může být manifestací konečného stádia některých primárních stavů. Hodnota důkazu: Toto je série popisu případů u osmi psů s chronickým kulháním hrudní končetiny diagnostikovaných s adhesivní kapsulitis. Metody: Prostudovány jsou lékařské záznamy (červen 2010 – září 2015) zahrnující nálezy klinického vyšetření, rentgenologické nálezy, nálezy z magnetické rezonance, nálezy z artroskopie a plány terapie. Výsledky: Všichni psi byli presentováni s kulháním III – VI/VI stupně. Při ortopedickém vyšetření, všichni psi vykazovali střední až signifikantní diskomfort při extenzi a flexi ramene a závažné omezení rozsahu pohybu. U šesti z osmi psů jsme zaznamenali remodelaci a sklerózu kosti u postiženého ramene na rentgenovém snímku. Šest psů mělo provedeno ultrazvukové vyšetření, které odhalilo přítomnost fibrózní jizevnaté tkáně. U pěti psů bylo provedeno vyšetření magnetickou rezonancí, které odhalilo střední efuzi ramene a zesílení synoviální výstelky ramene. Artroskopie byla provedena u pěti z osmi pacientů. U třech byla zaznamenána signifikantní kontraktura, adheze a tkáň fibrózní jizvy kloubního pouzdra. Závažný zánět byl zaznamenán v synovii dvou pacientů. Všech osm pacientů podstoupilo konzervativní terapii sestávající se z perorální medikace a rehabilitační terapie. Pět z osmi pacientů podstoupilo mimotělní rázovou vlnu. Tři pacienti dostávali regenerační terapii postiženého supraspinatu a ramene. Bez ohledu na to, která terapie byla vybrána, žádný ze psů se signifikantně nezlepšil. Závěr: Adhezivní kapsulitis není častou příčinou chronického kulhání hrudní končetiny. Jsou nutné další výzkum pro popis etiologie a patogeneze adhezivní kapsulitis u psů, pro posouzení účinnosti nechirurgické a chirurgické terapie, stanovení léčebného protokolu a posouzení krátko a dlouhodobé klinického prognózy pacientů. Aplikace: Adhezivní kapsulitis musí být zvažována u pacientů s chronickým kulháním hrudní končetiny a středním až závažným diskomfortem  a restrikcí rozsahu pohybu ramene. Carr BJ, Canapp SO, Canapp DA, Gamble LJ, Dycus DL. Adhesive Capsulitis in Eight Dogs: Diagnosis and Management. Front Vet Sci. 2016 Jul 14;3:55. doi: 10.3389/fvets.2016.00055. eCollection 2016.

  • Fyzikální rehabilitace při terapii dysplazie kyčelního kloubu u psů

    Dysplazie kyčelního kloubu patří mezi nejčastější ortopedické stavy postihující psy. Kloubní laxita je odpovědná za abnormální vývoj hlavice kosti stehenní a acetabula, což vede k nadměrnému opotřebení kloubní chrupavky. Opotřebení vede k sekundární osteoartritis. Rehabilitace je terapie buď konzervativní nebo po chirurgickém zákroku. Konzervativní rehabilitační terapie je zaměřena na snížení bolesti, zlepšení rozsahu pohybu kyčelního kloubu (POM) a vypracování nebo udržení svalové hmoty. Po operaci se rehabilitace zaměřuje na snížení pooperační bolesti a zánětu, zlepšení komfortu a používání končetiny a ochranu operovaného místa. Jakmile se pacient zahojí, je rehabilitace zaměřena na zlepšení ROM a posílení svalové hmoty. David L. Dycus, David Levine, Denis J. Marcellin-Little.  Physical Rehabilitation for the Management of Canine Hip Dysplasia. Veterinary Clinics of North America: Small Animal Practice, Volume 47, Issue 4, Pages 823-850

  • Denní kontrolovaná fyzioterapie zvyšuje dobu přežití u psů s podezřením na degenerativní myelopatii

    Cílem této studie bylo posoudit anamnézu a klinické příznaky u 50 psů s degenerativní myelopatií, zhodnotit, zda průměrná doba přežití byla signifikantně ovlivněna různými způsoby fyzioterapie prováděné u 22 psů. Stanovit, zda neurologický stav, anatomická lokalizace lézí nebo věk výskytu onemocnění mají vliv na dobu přežití u psů, kteří podstoupili fyzioterapii. Odhalili jsme signifikantní (P ‹ 0,05) plemennou predispozici  u německých ovčáků, čuvačů, hovawartů a bernských salašnických psů. Průměrný věk v době diagnózy byl 9,1 roku a obě pohlaví byla postižena stejně. Anatomická lokalizace lézí byla míšní segment T3 – L3 u 56 % (n = 26) a L3-S3 u 44 % (n = 22). Zvířata, která podstoupila intenzivní fyzioterapii (n = 9) měla delší dobu přežití (P ‹ 0,05) (průměrně 255 dní) ve srovnání se zvířaty se střední fyzioterapií (n = 6, průměrně 130 dní) nebo bez fyzioterapie (n = 7; průměrně 55 dní). Naše výsledky ukazují, že postižení psi, kteří podstoupili fyzioterapii se déle pohybují, než zvířata bez fyzioterapie.

    Kathmann I., Cizinauskas S., Doher M.G., Steffen F., Jaggy A. Daily Controlled Physiozherapy Increases Survival Time in Dogs with Suspected Degeneative Myelopathy. J.Vet.Intern.Med, 2006,; 20: 927-932