Ohlédnutí za VetFair 2022

Dne 2. dubna se v KC Aldis Hradec Králové konal seminář pro střední personál a další zájemce o fyzioterapii a rehabilitaci zvířat. Celý den se tematicky točil kolem zabydlení fyzioterapie ve veterinární praxi. Celodenní seminář účastníkům ukázal, že práce veterinárního fyzioterapeuta je nejen zajímavá a zábavná, ale také mnohdy velmi náročná a nekonečná. Na semináři bylo přednášeno mnoho zajímavých kazuistik z praxe veterinárních fyzioterapeutů, které detailně popisovali celou cestu pacienta od veterinárního lékaře až ke specialistovi na fyzioterapii.

Programem odborného semináře účastníky provázel MVDr. Aleš Tomek, který jim předával své znalosti a vědomosti z oboru veterinární neurologie. Na odborném programu se také podíleli další odborníci z řad fyzioterapeutů malých zvířat, kteří zde přednášeli své případy z praxe. Jmenovitě se jednalo o MVDr. Lenku Penčákovou, CertCAAPR, MVDr. Dorotu Lippert, CertCAAPR, Mgr. Jaroslavu Cábovou, CertCAAPR, Evu Hrníčkovou, CertCAAPR a Markétu Krejčí, CertCAAPR. Posluchačům představily nejen, mnohdy velmi komplikované, diagnózy svých pacientů, ale také průběh rehabilitace i s možnými komplikacemi. To vše bylo doprovázeno odborným výkladem od MVDr. Aleše Tomka, který tak doplnil případ o neurologický nález s vysvětlením a popsáním stavu.

Celý den se nesl v příjemném, přátelském, ale stále odborném duchu. Jednalo se o shledání velmi příjemné a můžeme jen doufat, že již bude možné, aby se podobné akce konaly častěji. Níže si můžete přečíst shrnutí tohoto dne očima jedné z účastnic semináře.

2.4. jsem se zúčastnila nadupaného semináře v Hradci Králové. Na prezentacích s odborným doprovodným výkladem zde moji kolegové přednášeli kazuistiky svých pacientů. Přehlídka pacientů byla převážně s neurologickými problémy, ale objevil se i pacient kombinovaný. A to přesně demonstruje naší práci rehabilitačních pracovníků, kdy se málokdy řeší jen jeden problém a péče o pacienta by měla být vždy komplexní. Setkali jsme se i s případy, kdy včasná reakce fyzioterapeuta a referování na odborné pracoviště zajistilo psovi šťastný život, kdy mohl zůstat pohybově aktivní. Velice mě potěšilo komentování případů od MVDr. Aleše Tomka, protože jsem si díky tomu všichni v sále nejen zopakovali neurologické minimum, ale také připomněli, jaký je rozdíl mezi problémy s periferním a centrálním nervovým systémem. Mimo jiné jsme měli možnost zakusit, že i když vše vypadá nadějně a snažíme se dělat nemožné hned a zázraky na počkání, tak to někdy není v našich silách a i to k naší práci bohužel patří. Konkrétně u pacientů s periferní neuropatií je velmi náročná péče o pacienta a nesmírně důležitá psychická opora majitelů, kdy terapie trvá i měsíce a často se ztrácí naděje, že to jednou bude dobré. Přesvědčit páníčky, že to chce jen čas a vydržet je právě na fyzioterapeutech. Prezentace byly doplněny také o videozáznamy jednotlivých pacientů, díky tomu bylo možné sledovat úžasné pokroky jednotlivých psů, často se “stejným” problémem, ale průběhem diametrálně rozdílným. Mezi posluchači bylo mnoho kolegů fyzioterapeutů a setkání s nimi, po tak dlouhé době, opět naživo, bylo velice milé. Velkou část posluchačů tvořila skupina veterinárních sester či asistentů, kteří se často potýkají s nepohyblivými pacienty na hospitalizaci, a veterinárních lékařů, kteří se měli šanci dozvědět zase něco nového z jiného soudku. Velmi se těším na podzimní shledání, kdy by ve stejném duchu mělo být pokračování s ortopedickým pacientem.

Hana Beránková, CertCAAPR